O radosti 

[ Pokračování článku ]

O smířlivosti 

V dnešním článku si milé sestry a milí bratři povíme něco o smířlivosti. Inspirací nám budiž kapitola 4.

 Spravedlnost

V dnešním článku, budiž nám inspirací verš z první khihy Mojžíšovy

Hledá se Boží ekonom

On odpověděl: "Když Pán ustanovuje nad svým služebnictvem správce, aby jim včas rozdílel pokrm, který správce

Modlíš se správně?

Farizeus se postavil a takto se sám u sebe modlil:

Dušičky - Co bychom byli, kdyby nebyly?

Celý podzim v sobě skrývá zvláštní kouzlo. Dětem začíná škola, začínají ranní mrazíky. Občas se ještě objeví "babí léto". Venku začíná být pošmourno a vlezlá zima by většinu z nás držela celé dny ve vyhřáté posteli. To největší kouzlo v sobě však skrývá měsíc listopad. S listopadem je totiž spojený Den, respektive Památka všech věrných zemřelých. Naši sousedé - Slováci, mají tento den státní svátek. 

Dušičky jsou svátkem, kdy křesťané (ale nejen oni) očekávají, že se jejich drazí zesnulí vrátí na zem. Proto například v minulosti hospodyně pekly cukroví, které se nazývalo dušičky. Hospodáři zase namísto petroleje dávali do lamp vepřové sádlo, aby se zesnulí při návratu z očistce nespálili o plamen lampy. V dnešní době je tento svátek spojený s návštěvou hřbitova a zapalováním svící, což má vlastně stejný význam jako v minulosti. Svíce mají navrátilcům z onoho světa svítit na cestu. Dnes jsou Dušičky spojeny s masovou návštěvností hřbitovů, pobožností na hřbitovech a dušičkových bohoslužeb.

Pro zvlášť citlivé jedince, nebo pro opravdu silné věřící znamenají Dušičky velice emotivní a spirituální zážitek. Například já při Dušičkách zažívám návaly nostalgie a euforie, kdy mám radost, že se mohu vymanit ze shonu každodenního života a ztišit se v tiché modlitbě u hrobu svých nejmilejších. Když jdu na hřbitov zapálit svíčky, tak si se svými nejbližšími povídám. Nestydím se za to, ikdyž mohu působit jako podivín. V poslední době chodím na hřbitov se svojí maličkou dcerou, která hřbitov zatím vnímá jako zvláštní zahradu a více než svíčky ji zajímají kamínky na hrobech.

Je krásné, že slavíme Svátek zemřelých. Každý den se za něčím honíme, pendlujeme mezi zaměstnáním a postelí. Na některé věci nám prostě nezbývá čas. Někdo po pracovním shonu raději usedne k televizoru a sleduje sport, místo toho aby vyrazil na hřbitov. 

Dušičky jsou vlastně takovým vysvobozením z každodenního maratonu, kdy se většina ztiší a celkově zpomalí. Sice to potom na hřbitovech vypadá jako na tržnici, ale na druhou stranu je krásné vidět tolik lidí pohromadě. A ty spousty rozžatých svíček je pastva pro oči. 

Kdybychom neměli dušičky, tak bychom byli jen psi, kteří se honí za ocasem. Maratonci, kteří se snaží vyhrát souboj s časem a urvat kousek času sám pro sebe. 

Veďme k oslavě Dušiček i své děti. Učme je ztišit se a myslet na naše drahé zesnulé. Choďme s nimi na hřbitov, ale i mimo Dušičky.

Známý zpěvák Daniel Landa nazpíval píseň s názvem Dušičky. Celý text nás přímo vybízí k zamyšlení se nad slovy této písně: 

Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.

Má smysl pomáhat?

Možná se podivujete proč se v nadpisu tak hloupě ptám? V dnešní uspěchané době plné zloby a zášti je málo lidí ochotných pomáhat

Boží milost 

Úterý 6. srpna měl být dnem jako každým jiným. Ale nebyl. Byl to slavnostní den Svátku Proměnění Páně, a s ní byla spojena křížová cesta

Milí čtenáři, šestého července jsme si připomněli 604. výročí upálení Mistra Jana Husa. Asi není třeba tuto významnou osobnost blíže představovat. Každý z nás se o něm přece učil ve škole. Jenže ve škole nás (nebo alespoň mě) pouze učí, že to byl teolog, reformátor a bojovník za pravdu Boží, který se narodil v

Bůh vkládá břemena jen na ty nejsilnější

Nedávno jsem v práci hovořil s jedním ze svých kolegů, který