Boží milost

Boží milost 

Úterý 6. srpna měl být dnem jako každým jiným. Ale nebyl. Byl to slavnostní den Svátku Proměnění Páně, a s ní byla spojena křížová cesta v Černé hoře. Den začal jako každý jiný - vyhrabat se z postele, dát si kávu, nachystat se do práce a odjet do práce. Před jízdou jsem se pomodlil a po dobu cesty do Letovic jsem přemítal o různých věcech. V jedné věci jsem měl naprostou jistotu - Křížové cesty se zúčastním. Uběhl den a přišel večer, konkrétně 18. hodina  a čas odjezdu domů. Obloha se začala zatahovat těžkými černými mraky, které nevěstili nic dobrého. Začal jsem si pohrávat s myšlenkou, že pojedu rovnou domů. Říkal jsem si, že v takovém lijáku asi ani bratr farář nepřijede. To, co následovalo po několika minutách bych nazval apokalypsou. Spustil se prudký liják se silným větrem. Stěrače stěží stíhali odhazovat vodu z okna a vidět bylo tak maximálně na kapotu auta. Ani nevím, jak rychle jsem jel, ale vím, že mě ostatní navzdory nepříznivé povětrnostní situaci předjížděli. V tu chvíli jsem byl na sto procent rozhodnutý, že pojedu rovnou domů. O několik okamžiků se stalo něco, co je pro každého řidiče nejhorší noční můra. Většina to zná jen učebnic pro autoškoly - aquaplaning*. Krátké uklouznutí, pocit lehkého volantu v ruce a zcela neovladatelné auto, které se začalo smýkat ze strany na stranu. V duchu jsem se modlil a slyšel jsem, jak mi Bůh klidným hlasem šeptá učebnicové řešení této nepříjemné situace: "Drž ruce na volantu, vyšlápni spojku, hlavně nebrzdi". Řídil jsem se jeho radami. A vida, náhle jsem ucítil tvrdý náraz do volantu - kola získala znovu styk s vozovkou a já měl vyhráno. V duchu jsem Bohu poděkoval a slíbil mu, že se Křížové cesty zúčastním, i kdyby hrom na koze jezdil. Jak jsem se pomalu přibližoval ke kruhovému objezdu u křižovatky na Černou horu, mraky náhle začaly ustupovat a vysvitlo slunce. Zaparkoval jsem pod kopcem Paseka (stále ještě v šoku) a chvíli seděl v autě a vstřebával tohle silné setkání s Boží milostí. Moje situace by se dala vystihnout Biblickou událostí, kdy rybáři prosí Ježíše, aby zkrotil vlny. Přesně na tento příběh jsem si vzpomněl. Jakmile přijel bratr farář, šel jsem společně s ním a ještě s hrstkou bratří a sester přivítat ostatní. Po celou Křížovou cestu nám na cestu svítilo sluníčko. Křížová cesta byla vzrušující. Od kaple Svaté rodiny jsme již všichni scházeli v družné náladě a debatování. Já si celou cestu od kaple k autu opakoval pouze jedinou větu: "Nemysli na hlouposti a chval Hospodina".

Ateista by moji situaci nazval zázrakem a esoterik příznivým osudem. Já ale vím, že ten den jsem byl svědkem Boží milosti, kdy jsem jako bezbranný rybář v rozbouřených vodách prosil Pána, aby utišil vlny a zachránil tak můj život.

Velice bych si přál, aby si každý z nás z tohoto příběhu vzal ponaučení, které z něj plyne. "Ať se pohneme kamkoliv, Pán jde vždy s námi. A ať chceme vyslovit cokoliv, Pán už dávno ví, co máme na srdci. Otevřeme Mu svá srdce a přijměme Ho do svého života jako otce a stvořitele.

*Aquaplaning - jev, při kterém vzorek pneumatiky nestíhá odhazovat vodu a najede na vrstvu vody. Automobil se stává zcela neovladatelným, jako kdyby najelo na zledovatělý povrch. Bývá způsobený zpravidla vyšší rychlostí, nebo přílišným sjetím vzorku pneumatiky.