Pohádka o hodném faráři Janovi

Milí čtenáři, šestého července jsme si připomněli 604. výročí upálení Mistra Jana Husa. Asi není třeba tuto významnou osobnost blíže představovat. Každý z nás se o něm přece učil ve škole. Jenže ve škole nás (nebo alespoň mě) pouze učí, že to byl teolog, reformátor a bojovník za pravdu Boží, který se narodil v roce 1369 v Husinci a zemřel 6. 7. 1415 v Německé Kostnici. Zkrátka nás učí jen to, co je v učebnici dějepisu. 

I když vím, že moje malá dcera, která má čtrnáct měsíců je na takové informace moc malá, přesto jsem jí zkusil vyprávět o životě Mistra Jana Husa formou pohádky. A stalo se něco, co jsem absolutně nečekal. Dcera odložila plyšového medvídka, kterému se něco snažila vysvětlit svojí (pro mě neznámou) dětskou řečí a přiběhla po čtyřech, jako pejsek za mnou. Posadil jsem si ji na koleno a začal vyprávět. Po celou dobu vyprávění seděla klidně, jen občas něco doplnila svoji dětskou řečí.

A protože vím, že i dospělí si někdy rádi přečtou pohádku, tak se s vámi o ni podělím. Pohádka se jmenuje O hodném faráři Janovi.

O hodném faráři Janovi

Bylo, nebylo a v obci Husinec se narodilo miminko - chlapeček, které dostalo jméno Jan Hus. Když byl maličký, hrál si s ostatními dětmi. Jak rostl, tak ho čekal nástup do školy, kde se učil číst, psát, počítat a náboženství. Byl to chytrý chlapec, proto ve studiu náboženství pokračoval na škole, které se říká vysoká škola. Zde se vystudoval na pana faráře. Potom ho pan biskup vysvětil, aby mohl zvěstovat lidem v kostele evangelium přesně tak, jak nám jej zvěstuje pan farář v dřevěném kostele.

A protože byl vzdělaný, tak kromě toho, že lidem v kostele zvěstoval evangelium z Bible tak ještě vyučoval budoucí pány faráře.

Pan farář mistr Jan Hus učil, že na sebe lidé mají být hodní. Děti mají poslouchat své rodiče. Ale hlavně bojoval proti lidem v církvi, kteří okrádali chudé. Pan farář Hus, ale ve svém učení pokračoval. To se nelíbilo jednomu mocnému pánovi, který měl titul papež. Byl to neskutečně bohatý pán, ale nevážil si svého bohatství, a proto okrádal chudé. Za každý prohřešek je nutil platit, což ale bylo proti Bohu. Lidé ze strachu, že přijdou o celý svůj majetek platili dál. Těmto poplatkům se říkalo odpustky. Panu faráři Husovi došla trpělivost a do papeže se ostře pustil. Lidé přestali mít strach a postavili se na stranu pana faráře Husa, což se samozřejmě papeži vůbec nelíbilo. Dostal na mistra Jana vztek a poslal pro něj vojáky, aby ho zajali a zavřeli do vězení. Mistr, ale neměl strach a moc dobře věděl, co ho čeká. Nezalekl se myšlenky na to, že má pro pravdu zemřít a rozmlouval s Bohem (podobně jako syn nebo dcera rozmlouvá se svým tátou). Bůh mistra ujistil, že to co dělá je správné a byl mu oporou. Uteklo několik dnů a pro pana faráře Husa si přišli vojáci. Vyvedli ho z vězení, prošli s ním davem lidí, kteří mistra podporovali a povzbuzovali ho na poslední cestě. Jan Hus byl strážemi dopraven do města, které neslo jméno Kostnice. Zde opět mistra zavřeli do vězení. I tady mistr rozmlouval s Bohem. Bůh ho utěšil a ujistil ho, že má otevřenou bránu do nebe za to, co dělal pro obyčejné lidi. Za panem farářem Husem do vězení chodili kněží a biskupové a zkoušeli pana faráře odklonit od Boha, ale také chtěli, aby svoje učení odvolal. Pan farář Hus se ale nedal a svoje učení neodvolal. Kněží a biskupové slibovali, ale i vyhrožovali. Mistr Jan se ale nedal obalamutit a církevním pánům nevěřil, proto svá učení neodvolal. Když přišli za papežem a řekli mu, že Jan Hus svá učení neodvolal, tak se strašně rozzlobil a vydal příkaz k popravě Jana Husa. Jenže papež netušil, že mistr Jan má na své straně nejsilnějšího spojence - své učedníky, ale především pána Ježíše Krista, který ho doprovázel na každém kroku. Mistr Jan Hus měl být za svá učení upálen na hranici.

Jednoho rána si pro mistra Jana přišli vojáci a vyvedli ho na náměstí, kde stála připravená hromada klestí a v ní byl vysoký a silný kůl s okovy pro spoutání rukou. Vedli ho davem lidí v oděvu, který připomínal pytel od brambor. Vedli ho neumytého, neoholeného. Mysleli si, že bude kráčet davem se sklopenou hlavou jako zlomený a ponížený člověk, ale on naopak kráčel se vztyčenou hlavou k nebi a celou cestu k hranici se tiše modlil. Modlil se za sebe a svoji duši, ale také za odpuštění papeži a lidem, kteří ho poslali na smrt. Někteří lidé v davu na něj obdivně volali, jiní se ho báli a jiní mu zase smrt přáli.

Když vystoupal společně se svými strážemi ke kůlu, jeden z vojáků mu za zády spoutal ruce, ostatní členové jeho doprovodu vytasili meče, jako by snad mistr Jan chtěl utéci. Zanedlouho k němu vystoupal kněz, který mu radil, aby svá učení odvolal a tím si zachránil život. Mistr Jan, ale na jeho slova nedal a svá učení neodvolal. Papež poté vydal rozkaz k zapálení hranice. Mistr Jan Hus se papeži díval zpříma do očí, a přitom se modlil. Mistra Jana postupně pohlcovaly plameny a jeho duše pomalu stoupala vzhůru k nebi...

Mistr Jan Hus, ale nezemřel, pouze odešel do lepších krajin. Je tu stále s námi, je tu s námi jeho odkaz, který nosíme v srdcích.