Bůh vkládá břemena jen na ty nejsilnější

Bůh vkládá břemena jen na ty nejsilnější

Nedávno jsem v práci hovořil s jedním ze svých kolegů, který má za sebou vcelku pestrý život. Jak jsme tak hovořili, tak mi řekl: "Bůh dává rány jen těm nejsilnějším". Já měl z počátku smíšené pocity, protože jsem netušil, co myslí těmi ranami. Po hlubším zamyšlení mi to došlo. 
Bůh podle mě nerozdává rány (Bůh neubližuje), nazval bych to, že nám do cesty staví překážky. Bůh nás zkouší každý den, testuje nás zda jsme hodni vstoupit po smrti do Jeho království a zda jsme hodni přisednout s ním k prostřenému stolu. Každý den se něco stane, pokaždé něco jiného. Ostatně co by to bylo za život, kdybychom ráno vstali, šli do práce, večer se vrátili a nic neprožili. I cestou do práce se dá leccos prožít, vždyť každé probuzení je vlastně naše malé dobrodružství.

Abychom si maličko vysvětlili smysl nadpisu, tak vzpomeňme na Jóba. Je to biblická postava, která trpělivě snášela Hospodinovy rány. V podstatě jde o nadčasovou osobu. Vždyť kolik znás každý den řeší něco. Jsem pohodlný a chci jet ráno do práce autem, ale ono nestartuje? Pro mnohé tragédie, pro někoho znamení, pro někoho poučení. Pokud mám možnost zvolit mezi pohodlím, které je vykoupeno cenou pohonných hmot, pneumatik, atd., nebo zvolit mezi menším nepohodlím a jedinou starostí s koupí jízdenky - Co si zvolím? Odpověď nechám na každém z nás. Pokud jdu do obchodu a rozhoduji se mezi koupí výživy pro svoji malou dceru nebo koupí krabičky cigaret - Co si zvolím? 
A přesně takto nás každý den Bůh nutí uvažovat a dělat z nás lepší lidi. Možná se ptáte, proč zrovna takto? Na to je úplně jednoduchá odpověď. 
Všichni přece víme, že náš Pán Ježíš Kristus zemřel na kříži, který si musel sám nést. Kolik posměšků musel strpět cestou na horu Golgotu (v překladu Lebka). 

Přátelé, nehledejme prosím v každém našem životním neúspěchu prohru. Už vůbec z něj neobviňujme Pána, dává nám neustále šanci ukázat Mu, že jsme silní a houževnatí jako On. Nosme lásku k Pánu v srdci a velebme Ho.

Myslím, že Jarek Nohavica tohle celkem bravurně vystihl ve své písni O depresi. 

"Jaké smutné živobytí vole,
buď rád cype*, že jsi ještě dole.
Přestaň chlastat, hulit a prolivat,
kdo se na to má tu zhora divat."

*nemotora