Kudrna | Michalův blog

Dušičky - Co bychom byli, kdyby nebyly?

Celý podzim v sobě skrývá zvláštní kouzlo. Dětem začíná škola, začínají ranní mrazíky. Občas se ještě objeví "babí léto". Venku začíná být pošmourno a vlezlá zima by většinu z nás držela celé dny ve vyhřáté posteli. To největší kouzlo v sobě však skrývá měsíc listopad. S listopadem je totiž spojený Den, respektive Památka všech věrných zemřelých. Naši sousedé - Slováci, mají tento den státní svátek. 

Dušičky jsou svátkem, kdy křesťané (ale nejen oni) očekávají, že se jejich drazí zesnulí vrátí na zem. Proto například v minulosti hospodyně pekly cukroví, které se nazývalo dušičky. Hospodáři zase namísto petroleje dávali do lamp vepřové sádlo, aby se zesnulí při návratu z očistce nespálili o plamen lampy. V dnešní době je tento svátek spojený s návštěvou hřbitova a zapalováním svící, což má vlastně stejný význam jako v minulosti. Svíce mají navrátilcům z onoho světa svítit na cestu. Dnes jsou Dušičky spojeny s masovou návštěvností hřbitovů, pobožností na hřbitovech a dušičkových bohoslužeb.

Pro zvlášť citlivé jedince, nebo pro opravdu silné věřící znamenají Dušičky velice emotivní a spirituální zážitek. Například já při Dušičkách zažívám návaly nostalgie a euforie, kdy mám radost, že se mohu vymanit ze shonu každodenního života a ztišit se v tiché modlitbě u hrobu svých nejmilejších. Když jdu na hřbitov zapálit svíčky, tak si se svými nejbližšími povídám. Nestydím se za to, ikdyž mohu působit jako podivín. V poslední době chodím na hřbitov se svojí maličkou dcerou, která hřbitov zatím vnímá jako zvláštní zahradu a více než svíčky ji zajímají kamínky na hrobech.

Je krásné, že slavíme Svátek zemřelých. Každý den se za něčím honíme, pendlujeme mezi zaměstnáním a postelí. Na některé věci nám prostě nezbývá čas. Někdo po pracovním shonu raději usedne k televizoru a sleduje sport, místo toho aby vyrazil na hřbitov. 

Dušičky jsou vlastně takovým vysvobozením z každodenního maratonu, kdy se většina ztiší a celkově zpomalí. Sice to potom na hřbitovech vypadá jako na tržnici, ale na druhou stranu je krásné vidět tolik lidí pohromadě. A ty spousty rozžatých svíček je pastva pro oči. 

Kdybychom neměli dušičky, tak bychom byli jen psi, kteří se honí za ocasem. Maratonci, kteří se snaží vyhrát souboj s časem a urvat kousek času sám pro sebe. 

Veďme k oslavě Dušiček i své děti. Učme je ztišit se a myslet na naše drahé zesnulé. Choďme s nimi na hřbitov, ale i mimo Dušičky.

Známý zpěvák Daniel Landa nazpíval píseň s názvem Dušičky. Celý text nás přímo vybízí k zamyšlení se nad slovy této písně: 

Na dušičky pozor dejte,
do mechu v lese si nelehejte.
Světy se prolnou na dušičky,
tak buďte doma a zapalte svíčky.

Proč lidé neumí hospodařit s penězi, aneb nebojme se svých peněz. 

Vážení čtenáři, v dnešním článku bych se rád zamyslel nad tím, proč lidé

Krásné ráno lásko 

Krásné ráno moje lásko,
má rozkvetlá sedmikrásko.

Chtěl bych si hrát s tvými vlásky,
šeptal bych TI slova lásky.

Polibek dát na tvá prsa,
vynést tě až nad nebesa.

Krásný den TI vynšuji a věř,
že jen TEBE miluji.

1. rok s andělem

Mé nejmilejší píši tuhle báseň,
v duši cítím, jak polévá mě pot jako horká lázeň.

Mé nejmilejší chtěl bych tuhle báseň dát,
svoji nejmilejší chtěl bych v noci hřát.

Mé nejmilejší bych chtěl tuhle báseň věnovat,

Tahle báseň patří jen Tobě, má nejmilejší,
má lásko ze všech nejkrásnější, mé světlo duše nejvzácnější.

Ty, má nejmilejší, jsi mě uhranula pohledem,
v tu chvíli jsem jako trefený velkým kamenem.

Tvůj pohled, Má nejmilejší uzdravuje raněné,
láska a porozumění vyvěrají z tvých očí,
jako z životadárného pramene.

Má nejmilejší lásko,
krásná, rozkvetlá sedmikrásko.
Chci Ti povědět pouze dvě slova, jež pro mě mají cenu života.

MILUJI TĚ