Generace, aneb staří a mladí

Generace, aneb staří a mladí
Potom se stane, že vyleji svého Ducha na každé tělo. Vaši synové a vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny a vaši mládenci budou mít vidění. Také na otroky a otrokyně vyleji v oněch dnech svého Ducha. Slunce se změní v temnotu a měsíc v krev, dříve než přijde Hospodinův den, velký a hrozný. I stane se, že každý, kdo bude vzývat Hospodinovo jméno, se zachrání, protože na hoře Sijón a v Jeruzalémě bude útočiště, jak pravil Hospodin, mezi vyváznuvšími, které Hospodin povolává. (Joel 3, 1-5)

 

"Tohle by se za nás nestalo.

.." Kolikrát jsme tohle od našich babiček a dědečků slyšeli. Někdy i od našich rodičů. 
Dnes to našim dětem říkáme my, mladí, z kterých se stali rodiče. Úplně se v úvodních slovech poznávám. V mé době počítače, mobily ani tablety nebyly. Měli jsme fotbalové hřiště, které nám pan starosta nechal udělat z bývalé skládky. Vždy po škole jsme "zahodily" aktovky s učením a hurá na hřiště. Vraceli jsme se večer, unavení, ale šťastní.

Mladí
Jsou mladí lidé šťastní i dnes? V době počítačů a další výpočetní techniky? Když vidím dvanáctiletou dívku, která k narozeninám dostane bezdrátová sluchátka za několik tisíc a ona místo vděku řeší, že jí nedrží v uších, tak se mi chce plakat. Ne, proto, že bych je také chtěl a byl za ně vděčný, ale za tu mentalitu řešit vlastní diskonfort na úkor vděku dárce. Vždyť na ně musel vydělat v práci peníze a za ně si mohl koupit něco pro sebe. 

Samozřejmě neházím všechny mladé do jednoho pytle. Znám spoustu mladých lidí, kteří jsou vděční i za maličkosti.

Dětství

Kdo může říci "měl jsem šťastné dětství"? Já to říci můžu, i když jsem nebyl vždycky příkladným synem a vnukem. Moje babička, která je už téměř tři roky v Božím království se o mě a sestru starala příkladně, a to, když naši rodiče byli v práci a my se doma potili s horečkami, nebo když jsme prodělávali neštovice. Měli jsme dokonalý servis, který nám ostatní mnohdy záviděli. Babička nám vařila, čekala na nás až přijdeme ze školy a povídala si s námi o všem možném. Několikrát nám dokonce vyprávěla o své rodině a o tom jaké to bylo za války.

Mí rodiče byli poměrně přísní co se týkalo školního prospěchu a chování ve škole. Trestali mě výchovnou fackou, za což jsem dnes vděčný, nevyrostl ze mě člověk, který si může ke všem dovolit všechno, ale který má k druhým úctu a respekt. I ke svým rodičům jsem měl respekt. Ne vždy jsem je poslouchal na slovo, jako téměř puberťák jsem vyhrožoval odchodem z domova, nadával jim do všeho možného a vůbec jsem jim dělal doma dusno. I tohle období jsme nějak přečkali a přišla středoškolská léta. Nebylo to vůbec jednoduché - přibylo předmětů, měli jsme nové učitele a maturita nad námi visela jako Damoklův meč. Nakonec jsem střední školu dokončil a úspěšně odmaturoval z oboru Mechanik-elektronik. Paradoxem je, že jsem ve svém oboru nikdy nepracoval a už ani asi nebudu.


Staří
Kdy je člověk starý? Když se mu na tváři objeví vrásky? Když začne najednou zapomínat?
Existuje jeden slogan: "Stáří není nemoc, ale výsada." Co v tomto citátu vidíme? Je z něj patrné, že starým se člověk stane až když něco v životě dosáhne...vychová děti, po celoživotní práci nastoupí do důchodu. Ti, co nemají děti třeba většinu života studují nebo se celoživotně vzdělávají. Staří, stejně jako mladí se mohou angažovat v politice. Starý člověk, narozdíl od mladého si také dokáže najít čas na modlitbu a na rozmluvu s Bohem (vidím to na sobě).

Mnohdy jsem se také setkal s názorem, že se starými lidmi není o čem mluvit. Nebo, že to jsou lidé, kteří jsou zapšklí a jen koukají z okna nebo vysedávají na rybách. Já jako rybář jsem potkal nespočet rybářů - seniorů a můžu říci, že lepší učitele jsem nepoznal. Čas od času mi nějaký starší rybář předal rady a poradil, jak zdolat jakou rybu, čím zakrmit a podobně.

Milí bratři a sestry, nesuďme lidi podle toho, jak vypadají, nebo podle prvního dojmu. Člověk není stroj, může se špatně vyspat a napoprvé být nevrlý. Nechme souzení na Bohu, to je totiž jediný spravedlivý soudce. Jednou před ním budeme stát všichni. Je pouze na nás, aby "obžalovací spis" nebyl příliš obsáhlý a náš trest tudíž co nejnižší.