Vypněte prosím blokování reklamy (reklamu už neblokuji), děkujeme.
Video návod zde: https://www.youtube.com/watch?v=GJScSjPyMb4
Dopis do Smyrny
"Andělu církve ve Smyrně piš: Toto praví ten první i poslední, který byl mrtev a je živ:
Vím o tvém soužení a tvé chudobě, ale jsi bohat; vím, jak tě urážejí ti, kdo si říkají židé, ale nejsou, nýbrž je to spolek satanův!
Neboj se toho, co máš vytrpět. Hle, ďábel má některé z vás uvrhnout do vězení, abyste prošli zkouškou, a budete mít soužení po deset dní. Buď věrný až na smrt, a dám ti vítězný konec života.
Kdo má uši, slyš
co Duch praví církvím:
Kdo zvítězí, tomu druhá smrt neublíží".
(Zjevení Janovo 2, 8-11)
Zjevení Janovo je jediným kanonickým (církevním) novozákonním zástupcem literárního druhu, zvaného apokalypsa neboli zjevení. Má některé znaky společné s apokalyptickou literaturou pozdního židovství, avšak na rozdíl od ní je zde apokalyptické schéma doplněno novým obsahem, zejména zvěstí ukazující ke Kristu a jeho jedinečné moci a slávě. Správný název knihy udává: Zjevení, které dal Bůh Ježíši Kristu...Kristus pak jeho obsah naznačil prostřednictvím anděla svému služebníku Janovi.
Autor Zjevení Janova je podle staré církevní tradice ztotožňován s apoštolem Janem, synem Zebedeovým a autorem čtvrtého evangelia i tří janovských listů. Jiná svědectví naznačují, že ZJ napsal Jan Presbyter*. Někteří současní badatelé hledají autora v okruhu janovských žáků a stoupenců.
Zjevení Janovo bylo velmi čteno v dobách otřesů a krizí. Mělo značný vliv i na dějiny křesťanského umění.
Dopis do Smyrny je jedním ze sedmi dopisů, které Jan rozesílal sedmi křesťanským městům.
Efez - Zaniklé město Efez (řecky Efesos, turecky Efes) bylo jedním z velkoměst iónského Řecka v Malé Asii. Nacházelo se v Lýdii na pobřeží Egejského moře. Dnes leží pozůstatky antického města několik km od pobřeží v İzmirské provincii, asi 50 km jižně od samotného İzmiru, a jsou hned po Istanbulu nejnavštěvovanějším místem Turecka. V roce 2015 byly zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Lze se k nim dostat z přístavu Kuşadası, což je rovněž významné středisko turistického ruchu.
Smyrna - turecky İzmir, starořecky Σμύρνη, Smyrné) je město v západním Turecku, na pobřeží Egejského moře. Má zhruba 3 miliony obyvatel a je správním střediskem provincie Izmir.
Smyrna je jedno z nejstarších středomořských měst. Bylo založeno ve třetím tisíciletí př. n. l. a už v té době bylo jedním z center kultury na anatolském poloostrově. V období okolo roku 1500 př. n. l. se dostalo pod vliv chetitské říše. Smyrna se dokonce stala prvním křesťanským městem, kterým zůstala až do roku 1415, kdy byla dobyta osmanskou říší a křesťanství oficiálně vystřídáno islámem.
Pergamo - řecky Πέργαμος), případně Pergamum, byla starověká řecká obec na území Mýsie v severozápadní Malé Asii. Toto město, jež se rozkládalo na útesu vypínajícím se na severním břehu řeky Kaikos, asi ve vzdálenosti 25 kilometrů od břehů Egejského moře, se stalo centrem mocného a významného helénistického království, kterému mezi léty 282 až 133 př. n. l.vládla dynastie Attalovců. V současnosti se zde nachází turecké město Bergama.
Thyatiry - Vnitrozemské Thyatiry ležely v provincii severní starověké Lýdie na křižovatce důležitých dopravních cest mezi vnitrozemím a pobřežím, na hlavní cestě mezi Pergamonem a Sardami, která pokračovala dále do Filadelfie a Laodicei, ve vzdálenosti asi 80 km od Středozemního moře. Archeologické nálezy potvrzují dávné osídlení na území Chetitů; kolem roku 500 př.n.l. se zde usazují Peršané. Město se původně nazývalo Pelopia, ale kolem roku 290 př.n.l. bylo přejmenováno na Thyatiry a stalo se součástí Pergamského království. Tehdy makedonský důstojník Alexandra Velikého a zakladatel Seleukovské říše, Seleukos I. Níkátór, zde ubytoval makedonské vojáky a město rozšířil. Pověst vypráví, že v době, kdy projektoval rozšíření města, dostal zprávu o narození své dcery, a proto město pojmenoval Thyatiry, což vychází z řeckého názvu pro dceru – thugatér. Dávné Thyatiry nebyly nijak významné po stránce mocenské, politické ani kulturní. Plinius st. je dokonce označil ve svém spisu jako "inhonora civitas", což znamená "bezvýznamné město".
Sardy - lýdsky Sfard, řecky Σάρδεις, staropersky Sparda), dnes Sart, je zaniklé město na západě Malé Asie v dnešním Turecku, které leželo v údolí řeky při úpatí horstva Tmolos. Ve starověku bylo hlavním městem lýdské říše, později sídlem perské satrapie a římské a byzantské provinciální správy. Jeho trosky se nacházejí asi dvacet kilometrů od stotisícové turecké aglomerace Salihli v provincii Manisa.
Podle Hérodota** založili Sardy příslušníci lýdské dynastie Héraklovců, kteří odvozovali svůj původ od legendárního hrdiny Hérakla; o vlastní podobě města se však z Hérodotova výkladu nedozvídáme téměř nic. Kolem roku 680 př.n.l. byl lýdský král Kandaulés, zvaný též Myrsilos, zavražděn svým osobním strážcem Gýgem jenž založil novou dynastii. Důvodem Gýgova převratu byla prý královna – Gýgés totiž v úkrytu tajně pozoroval její krásu, a když to královna zjistila, rozhořčeně mu dala na výběr: buď na místě zemřít, nebo zabít jejího manžela a vzít si ji za ženu. Za Gýga již byly Sardy bezpečně hlavním městem Lýdie.
Filadelfie
Laodicea - Laodicea bylo starobylé město postavené na řece Lycus. Nyní se nachází v blízkosti moderního města Denizli v Turecku.
A oco jde v jednotlivých listech? Jan chtěl těmito listy motivovat jednotlivé církve ve špatných dobách a v dobách, kdy lidé začali klesat na mysli a vzdalovali se od Boží lásky.
I v dnešní době pandemie koronaviru nesmíme klesat na mysli a už vůbec ne vinit Boha. Měli bychom se spíše dívat na to, co zlepšit v našich životech (jak v duchovních, tak v těch fyzických). Buďme Bohu věrni, věřme Mu, že nás z této situace dostane a stane se tak. Modleme se za lékaře, vojáky a vůbec všechny, kteří svádějí každodenní boj s tichým neviditelným nepřítelem. Modleme se i za naše bratry a sestry ve společenství, abychom se semkli a společně s Bohem čelili všem nástrahám.
Přeji všem bratrům a sestrám pevné zdraví, srdce plné lásky (nejen té boží), ale především víru a silnou mysl.
Váš bratr Michal
*Jan Presbyter - byl legendární křesťanský patriarcha a král mocného ztraceného křesťanského národa, který sídlil za muslimskými a pohanskými územími v dalekém Orientu. Tato legenda byla pestrou sbírkou středověkých populárních pověstí, v Evropě oblíbená od 12. až do 17. století. Podle nich byl Jan nástupcem biblických tří králů štědrým vládcem a skvělým mužem vládnoucím říši plné bohatství a zvláštních monster, odkud pochází skupina orientálních křesťanů od Svatého Tomáše. V Janové království se měly nacházet rovněž zázraky jako Brány Alexandrovy, či fontány mládí a hraničit měla s rajskou zahradou. Legenda byla během dokreslována různou "spekulativní literaturou" pocházející z období pozdního středověku a renesance, která se Janovou údajnou říší zabývala.
**Hérodotos - Starořecky Ἡρόδοτος Ἁλικαρνᾱσσεύς, asi 484 př. n. l. – asi mezi lety 430 a 420 př. n. l.) První významný antický historik; Ciceronem nazván otcem dějepisu.
Mnoho cestoval (do Itálie na západě, do Babylonie na východě, do donských stepí na severu a k prvním nilským prahům na jihu). Soudil, že k historii je třeba přistupovat geograficky a ke geografii historicky (známý je jeho výrok, že "geografie je reálná, lidskou rukou vytvořená historie").
Ve svých Dějinách (Histories apodeixis, doslova "Výkaz vyzkoumaného bádání" nebo také "Výklad zjištěných poznatků") vytvořil v devíti knihách nejúplnější popis světa (oikúmené), známého Řekům ve druhé polovině 5. století př. n. l.
Hérodotos se narodil v Halikarnássu v Malé Asii, kde se i politicky angažoval a zúčastnil se pokusu svrhnout místního tyrana Lygdamida. Po neúspěchu celé akce musel odejít do exilu na ostrov Samos, později se však vrátil a opět se zapletl do komplotu proti Lygdamidovi; tentokrát se zdarem. Přesto krátce nato rodné město navždy opustil a přesídlil zpátky na Samos. Kolem roku 447 př. n. l. pobýval v Athénách, kde navázal kontakty s řadou významných osobností, mj. se Sofoklem a Periklem. V Athénách předčítal úryvky ze svého díla, zač dostával od města finanční odměnu; později odešel do nově založené kolonie Thúrie v jižní Itálii. Své Dějiny zveřejnil v úplné podobě nejpozději v roce 424 př. n. l. a brzy nato pravděpodobně zemřel. Pohřben byl v Thúriích.