Etiketa za každé situace

I při kouření je třeba dodržovat etiketu. Je to vůbec možné?

Nad touto otázkou se budu snažit  zamyslet v následujícím článku.

Kouření škodí zdraví. Nekuřte, chcete-li zůstat zdraví. Mohl bych pokračovat výčtem dalších a dalších upozornění na cigaretových, ale i doutníkových krabičkách. K čemu to vlastně je? odpověď je velmi jednoduchá: k ničemu. Nekuřák ani neví, že nějaké varování na krabičce je, a kuřákovi je to jedno, protože si stejně zapálí. Navíc každý kouří vlastně na vlastní nebezpečí a i když je to trošku úsměvné,  stát kuřáky podporuje v jejich zlozvyku, protože tabákový průmysl je pro každý stát životně důležitý. Nejvíce peněz právě stát získává z tabákových výrobků a alkoholu.

Od zákazů, příkazů a vlivu tabákového průmyslu na stát nyní přejděme k etiketě kouření. Co je to vlastně Etiketa? Někteří z Vás možná bez rozmyslu vychrlí, že etiketa je nálepka na výrobku. Ano, to je pravda. Ale etiketa je také nauka, respektive jsou to pravidla slušného chování. U nás je nejznámějším odborníkem na etiketu pan Špaček.

Při kouření cigaret by se na etiketu mělo pohlížet přísněji než na etiketu kouření doutníků. Není nic horšího když ráno jdu na autobus, kterým jezdím do práce a vidím na zastávce člověka, který kouří. Vidím skupinku lidí (nekouřících) a kuřáka v dostatečné vzdálenosti aby nekuřáci nemuseli vdechovat kouř. Mé srdce zaplesá při tom pohledu. Jaké je ale mé rozhořčení když se na kuřáka zadívám pořádně a pokud opomenu jeho uši rvoucí chrchlání za které by se nemusel stydět ani tuberák v posledním tažení, namíchne mě jeho plivání kolem sebe. Pro boha živého. Proč se chová jako dobytek? Aby nekuřákům dal najevo svoji přítomnost? Pokud nejsou slepí tak ho uvidí (s tím chrchláním i uslyší). Plive kolem sebe jako Švejk a myslí si jaký je "king". Opravdu je to odpuzující pohled. Také si rád dopřeji potěšení ze svého cigarrila (v češtině to znamená cigaretka - doutník o velikosti klasické cigarety, určený pro každodenní kouření), ale rozhodně se při tom nechovám jako dobytek.

V dobách minulých (zejména 30. - 40. léta) bylo kouření doutníků výsadou "lepší" společnosti. Mezi ně patřili členové mafie, různí politici atd. Nejvášnivějším kuřákem doutníků v historii byl sir Winston Churchill, ministerský předseda Velké Británie. 

Co se týká etikety při kouření doutníků, tak narozdíl od kouření cigaret je na ni kladen větší důraz a její dodržování ukazuje charakter dané osoby. Už otázka, zda si můžu zakouřit ve skupině lidí o kterých nevím zda jsou kuřáci nebo ne o člověku hodně vypoví. Příprava doutníku na kouření je takový malý rituál, ale stojí za to vydržet. Kouření doutníků je vyjímečný okamžik a neměl by být všední záležitostí, ostatně pokud člověk nevydělává každý měsíc horentní sumy může si stejně dovolit jen občasnou "chuťovku". 

Závěrem bych si dovolil doplnit svůj skromný názor. Myslím, že je chyba kuřáky odsuzovat nebo je zatracovat. Pokud kolem sebe kuřák neplive, nezahazuje papíry kam ho napadne a nejedná v rozporu s etiketou, tak ať se třeba staví na hlavu. A to že je na krabičce hrůzu nahánějící varování není žádná překážka. Kuřákovi je jedno co je na ní napsaného a nekuřák kolikrát ani neví co je na ní napsaného. 

Děkuji za pozornost a přeji krásný večer