Anděl

Anděl

Byl květen, neděle,
když z nebe začali pršet andělé,

Padali jste jako kapky deště,
já v duchu toužebně zvolal: "prosím ještě",

Zvláštní scenérie andělů.

Padali jste jeden za druhým,
pod nohy bohatým i chudým.

Lidé měli v očích výraz zděšení,
z toho zvláštního pršení.

Padali jste jako krupobití,
z dálky se ozývalo vyděšené psí vytí.

Jeden z andělů se rozeběhl přímo ke mně.

Byla jsi to ty, má krásná bohyně, moje modla,
ihned jsi mě do srdce jako dýka bodla.

Řekla jsi: "Nic se neboj, ta bolest není dýka, to je láska"

Od toho dne ve svém srdci mám jen Tebe, můj anděli,
od toho dne cítím v duši hřejivý pocit a nejen v neděli.

Od toho dne se cítím silnější.

Díky Tobě vím, co je to láska, anděli můj,
Já na vždy chci být jenom tvůj.

Buď mi pánem, buď mi ochráncem,
buď mi sestrou, buď mi poradcem.

Buď mi životem i smrtí,
dej mi prosím kopu zdravých dětí.